Osmá kapitola

Lukás Jessen-Petersen, bí½valí½ manžel

Když se narodil Viorel, bylo mi právÄ› dvaadvacet let. Už jsem nebyl student, kterí½ se zrovna oženil s bí½valou kolegyní­ z fakulty, ale muž odpovÄ›dní½ za obživu rodiny, s ohromní½m bÅ™emenem na bedrech. Moji rodiče samozÅ™ejmÄ› na svatbu ani nepÅ™iÅ¡li a jakoukoli finanční­ podporu podmiňovali rozvodem a dohledem nad dí­tÄ›tem (lépe Å™ečeno tohle mi sdÄ›lil otec, protože matka mi obvykle s pláčem Å™í­kala do telefonu, že jsem se zbláznil, ale že by hroznÄ› ráda konečnÄ› držela vnuka v náruči). Doufal jsem, že oba časem pochopí­ mou lásku k AthénÄ› i moje rozhodnutí­ zůstat s ní­ a že mi v tom pÅ™estanou bránit.

Ale k tomu nedoÅ¡lo. A já jsem potÅ™eboval zaopatÅ™it ženu a syna. PÅ™eruÅ¡il jsem studium na fakultÄ› inžení½rství­. Zatelefonoval mi otec a stÅ™í­davÄ› vyhrožoval i sliboval: Å™ekl, že když tak budu pokračovat dál, nakonec mÄ› vydÄ›dí­, ale kdybych se vrátil na univerzitu, zváží­, jestli mÄ› – jak to vyjádÅ™il – “žprovizornÄ›” nepodpoÅ™í­. Odmí­tl jsem; romantismus mládí­ od nás vždycky vyžaduje radikální­ postoje. OdpovÄ›dÄ›l jsem, že si svoje problémy můžu vyÅ™eÅ¡it sám.

Až do doby, než se narodil Viorel, se Athéna snažila, abych sám sebe lépe chápal. A to nikoli prostÅ™ednictví­m sexuální­ch styků – ostatnÄ› velice nesmÄ›lí½ch -, ale hudbou.

PozdÄ›ji jsem se dozvÄ›dÄ›l, že hudba je tak stará jako človÄ›k. NaÅ¡i pÅ™edkové, putují­cí­ od jeskynÄ› k jeskyni, s sebou nemohli
nosit moc vÄ›cí­, ale moderní­ archeologie dokazuje, že kromÄ› trochy jí­dla si vždycky brali nÄ›jakí½ hudební­ nástroj, obvykle buben. Hudba není­ jen nÄ›co, co nás baví­, ale sahá dál – je to ideologie. Lidi poznáte podle toho, jakou hudbu poslouchají­.
Dí­val jsem se, jak Athéna v tÄ›hotenství­ tančí­, poslouchal, jak hraje na kytaru, aby se dí­tÄ› uklidnilo a cí­tilo, že je milováno, a ponenáhlu jsem pÅ™ipouÅ¡tÄ›l, aby její­ pohled na svÄ›t ovlivňoval i můj život. Když se Viorel narodil a pÅ™inesli jsme ho domů, nejdÅ™í­v ze vÅ¡eho jsme mu pustili jedno Albinoniho adagio. Když jsme se nÄ›kdy pohádali, pak právÄ› sí­la hudby – pÅ™estože mezi tí­m nedokážu nají­t žádní½ logickí½ vztah, jedinÄ› snad pÅ™i pomyÅ¡lení­ na hippies – nám pomáhala pÅ™ekonávat těžké chví­le.
VeÅ¡kerí½ tenhle romantismus vÅ¡ak nestačil k vydÄ›lávání­ penÄ›z. Jelikož já jsem na žádní½ nástroj nehrál, a nemohl jsem se tedy ani uplatnit jako muzikant v nÄ›jakém baru, sehnal jsem nakonec jenom mí­sto stážisty u jedné stavitelské firmy, kde jsem provádÄ›l strukturní­ kalkulace. Hodinová mzda byla ubohá, a tak jsem odcházel z domova brzo ráno a vracel se pozdÄ›. Syna jsem téměř nevidÄ›l, protože spal, a skoro jsem si ani nemohl poví­dat nebo se milovat se ženou, která byla poÅ™ád vyčerpaná. Každí½ večer jsem si kladl otázku: kdy se vlastnÄ› zlepÅ¡í­ naÅ¡e finanční­ situace, abychom mohli vést důstojnÄ›jÅ¡í­ Å¾ivot? PÅ™estože jsem vÄ›tÅ¡inou souhlasil s Athénou, když mluvila o zbytečnosti univerzitní­ho diplomu, bylo mi jasné, že v inžení½rství­, stejnÄ› jako v právu a medicí­nÄ›, je podstatná celá Å™ada technickí½ch vÄ›domostí­, jinak ohrožujeme životy ostatní­ch. A já jsem musel pÅ™eruÅ¡it cestu k povolání­, které jsem si vybral, sen, kterí½ byl pro mÄ› nesmí­rnÄ› důležití½.

Začaly hádky. Athéna si stěžovala, že se dost nevÄ›nuji synovi, kterí½ potÅ™ebuje otce, že kdyby Å¡lo jen o to mí­t dí­tÄ›, tak by si poradila sama a nemusela by mi působit tolik potí­Å¾í­. Najednou jsem za sebou práskl dveÅ™mi a Å¡el pryč, kÅ™ičel jsem, že mi nerozumí­ a že sám nechápu, jak jsem mohl souhlasit s takoví½m “žbláznovství­m” a mí­t dí­tÄ› ve dvaceti, dÅ™í­v než jsme byli schopni zajistit si minimum finanční­ch prostÅ™edků. PostupnÄ› jsme spolu pÅ™estali spát, aÅ¥ už z únavy, nebo proto, že jsme si poÅ™ád Å¡li na nervy.

Začala se mÄ› zmocňovat deprese, zdálo se mi, že mÄ› milovaná žena využí­vá a manipuluje se mnou. Moje stále podivnÄ›jÅ¡í­ rozpoložení­ AthénÄ› neuniklo, ale mí­sto aby mi pomohla, soustÅ™eďovala svou energii jen na Viorela a na hudbu. íštočiÅ¡tÄ›m se mi stala práce. Občas jsem mluvil s rodiči a pokaždé jsem od nich slyÅ¡el známé tvrzení­, že “žmÄ›la dí­tÄ›, jen aby si tÄ› k sobÄ› pÅ™ipoutala”.

Na druhé stranÄ› Athéna byla stále nábožnÄ›jÅ¡í­. OkamžitÄ› požadovala kÅ™est a prosadila rumunské jméno – Viorel. Myslí­m, že až na pár pÅ™istÄ›hovalců se v Anglii nikdo Viorel nejmenuje, ale pÅ™ipadalo mi to inspirativní­ a znovu jsem pochopil, že Athéna si vytváÅ™í­ zvláÅ¡tní­ spojení­ s minulostí­, kterou vlastnÄ› ani neprožila – s dobou strávenou v sirotčinci v Sibiu.

PokouÅ¡el jsem se vÅ¡emu pÅ™izpůsobit, ale cí­til jsem, že kvůli dí­tÄ›ti ztrácí­m Athénu. NaÅ¡e hádky byly stále častÄ›jÅ¡í­, vyhrožovala mi, že odejde z domova, protože prí½ Viorel pÅ™ijí­má z naÅ¡ich konfliktů “žnegativní­ energii”. Jednou v noci jsem po dalÅ¡í­ch ví½hrůžkách mí­sto ní­ odeÅ¡el z domu já a myslel jsem, že se vrátí­m, jen co se trochu uklidní­m.

Bez cí­le jsem chodil Londí½nem, proklí­nal život, kterí½ jsem si sám zvolil, dí­tÄ›, jež jsem byl ochoten mí­t, ženu, která jako by už nemÄ›la zájem o mou pÅ™í­tomnost. VeÅ¡el jsem náhodnÄ› do první­ho baru u stanice metra a hodil do sebe čtyÅ™i sklenky whisky. Když tam v jedenáct hodin zavÅ™eli, zaÅ¡el jsem do jednoho obchodu, kde mají­ otevÅ™eno až do rána, koupil jsem si dalÅ¡í­ whisky, sedl si na námÄ›stí­ na lavičku a pil dál. Obklopila mÄ› nÄ›jaká parta mladí½ch lidí­, kteÅ™í­ chtÄ›li, abych se s nimi o tu láhev rozdÄ›lil, já jsem odmí­tl, a tak mÄ› zmlátili. Hned nato se objevila policie a skončili jsme na komisaÅ™ství­.

Mne pustili, jakmile jsem učinil ví½pověď. SamozÅ™ejmÄ› jsem nikoho neobvinil, Å™ekl jsem, že to byla jen nesmyslná hádka, jinak
bych pak musel nÄ›kolik mÄ›sí­ců docházet k soudu jako oběť útoku. Byl už jsem vÅ¡ak tak opilí½, že když jsem chtÄ›l odejí­t, svalil jsem se inspektorovi na stůl. Ten človÄ›k se dopálil, ale mí­sto aby mÄ› zatkl pro znevažování­ úÅ™ední­ osoby, vystrčil mÄ› ven.
A tam stál jeden z tÄ›ch, co mÄ› napadli, a dÄ›koval mi, že jsem pÅ™í­pad nerozví­Å™il. Dodal, že jsem celí½ zablácení½ a zkrvavení½, a doporučoval, abych se napÅ™ed do něčeho pÅ™evlékl, než půjdu domů. Mí­sto abych Å¡el svou cestou, poprosil jsem ho o laskavost: aby mÄ› vyslechl, protože jsem se nutnÄ› potÅ™eboval vymluvit.

Asi hodinu tiÅ¡e poslouchal mé stesky. Ve skutečnosti jsem nemluvil s ní­m, ale sám se sebou, s mladí½m mužem, kterí½ mÄ›l pÅ™ed sebou celí½ Å¾ivot, kariéru, která mohla bí½t skvÄ›lá, rodiče, jejichž styky by mu otevÅ™ely mnohé dveÅ™e, ale kterí½ teď vypadal jako nÄ›jakí½ Å¾ebrák z Hampsteadu (pozn. red.: londí½nská čtvrÅ¥), opilí½, utahaní½, sklí­Äení½, bez penÄ›z. To vÅ¡e kvůli ženÄ›, která o mÄ› ani nestála.

Když jsem skončil, už jsem své situaci rozumÄ›l lí­p: tenhle život jsem si vybral v pÅ™esvÄ›dčení­, že láska může vždycky vÅ¡ecko zachránit. Ale není­ to pravda: nÄ›kdy nás nakonec zavede do propasti, a je to o to horÅ¡í­, že s sebou obvykle strhneme své drahé. Já teď byl na nejlepÅ¡í­ cestÄ› zničit existenci nejen svou, ale také Athény a Viorela.

V té chví­li jsem si sám zas jednou opakoval, že jsem muž, a ne chlapec, kterí½ se narodil ve zlaté kolébce, a že důstojnÄ› čelí­m vÅ¡em ví½zvám, které pÅ™ede mnou stojí­. Å el jsem domů, Athéna už spala s dí­tÄ›tem v náruči. Vykoupal jsem se, pak jsem venku vyhodil Å¡pinavé Å¡atstvo do smetí­ a podivnÄ› stÅ™í­zliví½ jsem si Å¡el lehnout.

Nazí­tÅ™í­ jsem Å™ekl, že se chci rozvést. Athéna se zeptala proč.

“žProtože tÄ› miluji. Miluji Viorela. A nedÄ›lám nic jiného, než že vás oba obviňuji z toho, že jsem se vzdal svého snu stát se inžení½rem. Kdybychom byli nÄ›jakí½ Äas počkali, vÅ¡ecko by bylo jiné, ale tys myslela jen na své plány – a zapomnÄ›la jsi do nich zahrnout mne.”

Athéna nereagovala, jako by už na nÄ›co takového čekala nebo jako by podvÄ›domÄ› takoví½ postoj sama vyvolala.
Srdce mi krvácelo, protože jsem myslel, že mÄ› bude prosit, abych zůstal. Ale Athéna vypadala klidnÄ›, odevzdanÄ›, a starala se jen, aby dí­tÄ› náÅ¡ rozhovor neslyÅ¡elo. V té chví­li jsem si byl jist, že mÄ› nikdy nemilovala, že jsem byl jenom nástrojem k uskutečnÄ›ní­ její­ho bláznivého snu mí­t dí­tÄ› v devatenácti letech.

Řekl jsem jí­, že byt a nábytek si může nechat, ale ona odmí­tla: nÄ›jakí½ Äas bude u matky, najde si zamÄ›stnání­ a byt pronajme. Zeptala se, jestli může počí­tat s finanční­ pomocí­ pro Viorela. OkamžitÄ› jsem souhlasil.

Vstal jsem, dlouze jsem ji naposled polí­bil a znovu jsem ji pÅ™emlouval, aÅ¥ tam zůstane. Tvrdila, že půjde k matce, hned jak si sbalí­ vÄ›ci. Ubytoval jsem se v levném hotelu a každí½ večer jsem čekal, že mi zavolá a bude prosit, abych se vrátil, že začneme noví½ Å¾ivot – já jsem byl dokonce ochoten znovu začí­t starí½ Å¾ivot, kdyby to bylo tÅ™eba, protože v tom odloučení­ jsem si uvÄ›domil, že nikdo a nic na svÄ›tÄ› mi není­ draÅ¾Å¡í­ než má žena a můj syn.

Za tí½den mi konečnÄ› zavolala. Ale Å™ekla jen, že už si vÅ¡echno odstÄ›hovala a nehodlá se vrátit. Za čtrnáct dní­ jsem se dozvÄ›dÄ›l, že si najala malí½ podkrovní­ byt v Basset Road, kde musela každí½ den vystoupit i s dí­tÄ›tem do tÅ™etí­ho poschodí­. Po dvou mÄ›sí­cí­ch jsme nakonec podepsali rozvodové listiny.

Moje opravdová rodina odeÅ¡la navždy. A rodina, v ní­Å¾ jsem se narodil, mÄ› pÅ™ijala s otevÅ™enou náručí­.

Hned po rozvodu a nesmí­rném utrpení­, jež jsem pociÅ¥oval, jsem si kladl otázku, jestli to opravdu nebylo Å¡patné a nedůsledné rozhodnutí­, jaké dÄ›lávají­ lidé, kteÅ™í­ si v mládí­ pÅ™ečtou spoustu milostní½ch pÅ™í­bÄ›hů a za každou cenu chtÄ›jí­ napodobovat mí½tus o Romeovi a Julii. Když se bolest utiÅ¡ila – a na to je jediní½ lék, totiž čas -, pochopil jsem, že mi život umožnil potkat jedinou ženu, kterou jsem byl schopen milovat po celí½ Å¾ivot. Každá chvilka vedle ní­ stála za to a pÅ™es vÅ¡echno, k čemu doÅ¡lo, bych každí½ svůj krok opakoval.

Ale čas kromÄ› toho, že hojí­ rány, mi ukázal nÄ›co pozoruhodného: človÄ›k může bÄ›hem své existence milovat ví­c než jednu osobu. Znova jsem se oženil, se svou druhou ženou jsem Å¡Å¥astní½ a neumí­m si pÅ™edstavit, jak bych mohl ží­t bez ní­. To vÅ¡ak není­ důvod, abych se zÅ™ekl vÅ¡eho, co jsem prožil, ovÅ¡em za pÅ™edpokladu, že se nepokusí­m obÄ› zkuÅ¡enosti neprozÅ™etelnÄ› srovnávat; lásku nelze měřit, jako měří­me nÄ›jakou silnici nebo ví½Å¡ku budovy.

Z mého vztahu s Athénou zůstalo nÄ›co velice důležitého: syn, její­ velkí½ sen, jak mi to upÅ™í­mnÄ› Å™ekla dÅ™í­v, než jsme se rozhodli vzí­t. S druhou ženou mám také dí­tÄ› a na klady i zápory otcovství­ jsem pÅ™ipraven lépe než pÅ™ed dvanácti roky.
Když jsem jednou pÅ™iÅ¡el pro Viorela, aby se mnou strávil ví­kend, rozhodl jsem se Athény na nÄ›co zeptat: proč zůstala tak klidná, když uslyÅ¡ela, že se s ní­ chci rozvést.

“žProtože jsem se v životÄ› naučila trpÄ›t mlčky,” odpovÄ›dÄ›la.

A teprve pak mÄ› objala a vyplakala vÅ¡echny slzy, které tenkrát neprolila.

PÅ™í­Å¡tí­ kapitola bude on-line: 23.03.07

Drazí­ ÄtenáÅ™i, protože nehovoÅ™í­m VaÅ¡í­m jazykem, požádal jsem nakladatelství­ o pÅ™eklad komentářů a postÅ™ehů, které mi zde zanecháte. VaÅ¡e názory na mou novou knihu jsou pro mne velice důležité.

S láskou

Paulo Coelho